Homilie Svatého otce Františka při mši spojené s udílením biřmování – neděle 28. dubna 2013, náměstí Svatého Petra
Milí bratři a sestry, milí biřmovanci,
rád bych vám nabídl tři krátké a jednoduché podněty k zamyšlení.
Ve druhém čtení jsme slyšeli o krásném vidění sv. Jana: nová nebesa a nová země, a poté svaté město, sestupující od Boha. Všechno je nové, proměněné v dobro, krásu a pravdu; už nejsou slzy ani nářek... To je dílo Ducha Svatého: přináší nám nové věci od Boha. Přichází k nám a všechno činí novým; proměňuje nás. A vidění sv. Jana nám připomíná, že my všichni jsme na cestě do nebeského Jeruzaléma, toho nejzazšího a nejnovějšího, co čeká nás a všechnu skutečnost, v ten šťastný den, kdy uvidíme Pánovu tvář a budeme s ním v jeho lásce navěky.
Vidíte, že nové věci od Boha nejsou jak novinky světa – ty jsou všechny dočasné; přicházejí a odcházejí, a my neustále hledáme něco víc. Nové věci, které nám Bůh dává do života, jsou trvalé – a to platí nejen do budoucna, kdy budeme s ním, ale stejně tak dnes. Přímo teď činí Bůh všechny věci nové; Duch Svatý nás skutečně proměňuje, a skrze nás chce také proměnit svět, v němž žijeme. Otevřme mu dveře, nechejme se jím vést, a dovolme, aby neustálá Boží pomoc z nás učinila nové muže a ženy, inspirované Boží láskou, kterou nám Duch Svatý poskytuje! Jak by bylo krásné, kdyby každý z vás mohl každého večera říci: Dnes jsem ve škole, doma, v práci prokázal pod Božím vedením lásku jednomu ze svých přátel, rodičům, starému člověku!
Druhá myšlenka: V prvním čtení říkají Pavel a Barnabáš, že „musíme podstoupit mnohá utrpení, máme-li vejít do Božího království" (Sk 14,22). Cesta církve a naše osobní cesty jakožto cesty křesťanů nejsou vždycky snadné; setkávají se s obtížemi a trápeními. Následovat Pána, nechat Ducha Svatého, aby proměnil stinná místa našich životů, naše bohaprázdné způsoby jednání, a aby nás očistil od našich hříchů, to znamená vydat se na cestu s mnoha překážkami, jak ve světě kolem nás, který nám tak často přestává rozumět, tak také v nás samotných, v našich srdcích. Ale obtíže a trápení jsou součástí cesty, která vede do Boží slávy, právě tak jako tomu bylo u Ježíše, který byl oslaven na kříži; vždycky se s nimi budeme v životě střetávat!
A nyní se dostávám k poslednímu bodu: Vám, mladí biřmovanci, a všem přítomným chci nabídnout pozvání. Držte se vytrvale cesty víry a mějte pevnou naději v Pána. To je tajemstvím naší cesty! On nám dává odvahu plavat proti proudu. Nejsou žádné obtíže, trápení či nedorozumění, kterých bychom se museli bát, zůstaneme-li ve spojení s Bohem jako ratolesti s vinnou révou, neztratíme-li jeho přátelství, budeme-li mu poskytovat stále více místa v životě. A to platí zvláště tehdy, když si připadáme chudí, slabí a hříšní, protože Bůh dává sílu naší slabosti, bohatství naší chudobě, obrácení naší hříšnosti. Důvěřujme v Boží dílo! Spolu s ním můžeme dokázat velké věci; on nám dá radost z toho, že jsme jeho učedníky, jeho svědky.
Nové Boží věci, životní trápení, držet se vytrvale Pána. Milí přátelé, otevřme doširoka dveře svých životů novým věcem od Boha, které nám dává Duch Svatý. Ať nás promění, ať nás posílí v našich trápeních, ať dá sílu našemu spojení s Pánem, našemu pevnému přilnutí k němu; to bude pravá radost! Amen.
zdroj: en.radiovaticana.org
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.